Když před pár lety psal Stephen King svoji lehce biografickou knížku O psaní, v níž popisoval metody, jak psát a správně gradovat povídky, sešil na ukázku krátkou epizodu s názvem 1408. Jednalo se o rutinní hororový text s nijak zvlášť vyřešenou zápletkou, který nyní můžete najít v české edici knihy Všechno je Definitivní. A jelikož je King stále velice půvabnou látkou k filmovým přepisům, přišla letos řada právě na zmiňovanou povídku. Jak ovšem zpracovat na velké plátno dílo, jenž je nejen krátké, ale na Kinga téměř až neobvykle abstraktní?
Mike Enslin (John Cusack) je průměrný spisovatel průměrných hororů, který kvůli své poslední knize přespává v hotelových pokojích, jenž se proslavily krvavými událostmi z dřívějška. Na cestě po nejrůznějších místech v Americe však narazí na hotový unikát. V newyorkském hotelu Delphin, konkrétně na pokoji 1408, zemřelo dohromady 56 lidí. Pan Olin (S. L. Jackson), ředitel hotelu, se snaží Enslinovi jeho návštěvu pokoje rozmluvit, ale autenticita nové knihy je silnější, než ředitelovy rady. Podle záznamů se z tajemné cimry ještě nikdo nevrátil živý, Mike Enslin do ní přesto vstupuje…
Kingova předloha, jak jsem již zmínil, je obsahově malá a těžko uchopitelná a zatímco děj povídky začíná v recepci hotelu, film zhruba dvacet minut popisuje Enslinův osobní život. Režisér Mikael Hafström tak v překvapení diváků v úvodu mixuje běžná dramatická témata o neúspěchu poslední hrdinovy knihy a zároveň trochu odhaluje Mikovy milostné nuance. Čas ale rychle odsýpá a vy si tak nějak podvědomě sugerujete, že v hlavní roli vystupuje věčný smolař. A to je pro podobnou one-man show velká chyba.
Jen co přijde na řadu Mikova návštěva recepce a scénu ovládne Cusack s Jacksonem, vychází z plátna téměř hmatatelný King a jeho literatuře tolik podobné jiskření postav a užívání inteligentních dialogů (13. patro). Poté ovšem Enslin zavře dveře pokoje 1408 a z předchozího budování dobré atmosféry nezůstane vůbec nic. Kdyby se nyní Hafström držel předlohy, trval by film sotva padesát minut a proto si pochopitelně musel pomoci několika scénáristickými berličkami, aby snímek protáhl aspoň o půl hodiny. Bohužel právě tento aspekt láme slušně rozjetému hororu obě nohy vejpůl.
Pokoj začne na sebevědomého Enslina samozřejmě dost nekale působit a největší chybou této části je, že si autoři začali vytvářet vlastní pravidla. Příkladem je třeba scéna, kdy se Mike v zoufalosti snaží přelézt oknem do jiného pokoje. Ostatní okna se ovšem kamsi ztratí a nebohý spisovatel tak musí vlézt zpátky dovnitř. Problémem tedy je, že po chvilce vás pokoj přestane děsit (na lekačky v tak omezeném prostoru není místo) a jelikož má scénárista totálně volnou ruku, vzhlížíte na budoucí minuty bez jakéhokoliv napětí či očekávání. Nemluvě poté o umělém vložení linie s Mikovou manželkou a umrlou dcerou. První, Kingovská polovina, se tedy šmahem přehoupne v obyčejný klišovitý horor s nezvládnutým a téměř až sebeparodickým závěrem.
Nemohu ale tvrdit, že na podprůměrnosti filmu má nějaký vliv Hafströmova režie, která je podobně nenápaditá jako u jeho předchozí Hry s Nevěrou. K efektnosti si vypomáhá tradičními rýhami ve zdi, házením nábytku či docela slušně nasnímaným zmrazením pokoje. Bohužel některé jeho nápady (třeba scéna s ledničkou) jsou natočeny dost podivně a jejich vypuštění by filmu jedině prospělo.
Velké břemeno nese na zádech John Cusack, který si střihl part, jenž po celých pětadevadesát minut nesleze z plátna. Svoji úlohu vyděšeného pisálka ale zvládl bez problémů a kromě jednoho legračního pohledu v poštovním areálu, kde vypadá jako kdyby mu někdo drtil genitálie, nemám k jeho hraní dalších výtek. Samuel L. Jackson coby ředitel pak nemá tolik prostoru předvést své umění, ale jeho roli mu stoprocentně věříte.
Pokoj 1408 se ale i přesto nepovedl. Nemůže za to Cusack ani Hafström, ale rádoby „cool“ scénář, který z Kingova hustého hororu dělá klišovité béčko s rodinným podtextem. Náznaky dobře šlapajícího hororu tady jsou, ale abych vývoj filmu přirovnal k Osvícení (jako se tomu stalo v recenzi Františka Fuky v Cinemě), musel by se celý film vést v podobném duchu, jako tomu bylo během desetiminutového dialogu Cusacka s Jacksonem. Ten nechutně nesympatický pokoj si však až nebezpečně zahrává se slůvkem „kravina“.
