Vynechám obecnou historii jednoho z klasických a nejtrvanlivějších žánrů, která je sice relevantní, avšak natolik známá a zmapovaná, že není nutné se jí podrobně zabývat. Pozoruhodné je to, co se děje s hororem v posledních letech.
Dnešní moderní horor aktivně reaguje na aktuální trendy a populární filmové postupy. Objevují se složitě konstruované narativy, dokumentární prvky, hororům je nakloněna televize, hyperrealistické násilí je standardem, oblíbenosti se těší nazelenalý filtr a brutální gore scény. Čili na vlastní oči vidíme probíhající proměny v oblasti produkce, distribuce i stylu.
Zombie žánr výrazně ožil zásluhou George Romera a jeho táhnoucí se série je bohatým materiálem pro sledování proměn tohoto sub-žánru, neboť se táhne od konce 60. let až prakticky dodnes a veškeré dobové vlivy vstřebává. Abych se neomezovala jen na Romerovu tvorbu, rozšířím stručný přehled i o další tituly.
Výrazný zlom nastal v roce 2004, kdy Zack Snyder natočil vydařený remake Romerova Úsvitu mrtvých. Zombies se zde zásadně změnily, staly se velice dynamickými a tuhými protivníky a nový standard tak byl nastolen. V důsledku toho se od nových zombie filmů očekává rovněž vysoká míra realističnosti především v případě zobrazování násilí a vzhled oživlých mrtvých byl také normován, míra odpudivosti jejich zevnějšku ohromujícím způsobem vzrůstá film od filmu.
Do zombie filmů poslední dobou začínají pronikat i jiné filmové žánry. Kromě videoklipové estetiky frenetických akcí typu 28 dní poté (ano, zde se nejedná o typické zombies, ale svou podstatou se nakažení zombiem přibližují) se zombies dostaly také k žánrům, které by se bez nich za normálních okolností obešly. Komediální prvky, černý humor a nadsázka kulminovaly v roce 2009 v Zombielandu.
V této lehčí (avšak stále velmi brutální) podobě o sobě dávají zombies znát pravidelně a často, zmíním alespoň povedený a často opomíjený snímek s působivým retro stylem Fido, který byl natočen v roce 2006 a hlavní ženskou postavu si zahrála Carrie-Anne Moss. Jinou kategorií je parodie, samozřejmě s oblibou nějakého žánru přichází jeho parodování, to se v případě zombie sub-žánru projevilo například opravdu podařeným a vtipným snímkem Soumrak mrtvých Edgara Wrighta z roku 2004, který je svým způsobem pokračovatelem upadající série Návrat oživlých mrtvol.
V poslední době nemrtví pronikli i do romantické komedie, jako v případě letošního filmu Mrtví a neklidní (Warm Bodies), kterému se zázračně podařilo vyhnout prvoplánovému patosu. Zombies stále zaujímají výsostný prostor béčkové produkce, jak dokazují nedávné filmy jako Night Of The Living Dead: Ressurection, The Dead nebo Colin.
Atraktivnost oblíbené footage found techniky prozkoumal i mistr žánru Georg Romero ve snímku Diary Of The Dead, hitem se stal podobně pojatý španělský horor REC a jeho americký remake. Robert Rodriguez se pokusil filmem Planet Terror navodit dojem zašlé americké exploatace 70. a 80. let.
Stále více se však rozmáhá trend vysokorozpočtových zombie spektáklů. Ideálním příkladem je série Resident Evil, jejíž zatím poslední díl je typickou ukázkou novodobé kinematografie atrakcí, kde naprosto chybí nosná dějová linie a divák je pouze bombardován sledem obrazů a vjemů. Vysokorozpočtovým zombie spektáklem je bezpochyby také nedávno uvedený snímek Světová válka Z s Bradem Pittem v hlavní roli. Neujasněný koncept a Brad Pitt však nedali vzniknout nijak přelomovému dílu.
Zombie filmy a seriály jsou na vzestupu, zombie jako symptom odcizené společnosti bez řádu a s nimi spjatá totální anarchie a apokalypsa jsou lákavým atraktivním tématem a významným reprezentantem současného „nového hororu“. Vznikají snímky zábavné a inovativní, které posouvají tento často opovrhovaný žánr do nových souvislostí a ačkoliv se zřejmě nikdy nový horor a zombie sub-žánr nestane bezvýhradně respektovaným žánrem, jeho morbidní hravost a variabilita je a bude divácky velice atraktivní.
